Brněnský Korfbal klub má za sebou své páté působení na turnaji Europa Shield. Po 2 bronzech z předchozích let tentokrát medaile zůstala viset sice jen malý kousek, ale přesto mimo náš dosah.

KK Brno – KV Adler Rauxel        12:14 (6:7)

Soupeřem v souboji zklamaných nám byl náš přemožitel ze základní skupiny, německý vicemistr – Adler Rauxel. Cíl byl tedy jasný – vrátit jim porážku ze skupiny.

Sestava oproti semifinále doznala drobné měny, když Sáru Sahatciu nahradila trochu zkušenější Vedula Jemelíková. Tu ve čtveřici zahajující v obraně doplnila Štěpánka Jonáková, Peter Bušík a Jirka Ziegler. V útoku zahajovali Ondra Sládek, Martin Skála, Eliška Zieglerová a Lenka Faltýnková.

Vstup do zápasu nám vůbec nevyšel, když hned z první kombinace skóroval soupeř. Nám první útoky nevycházely podle plánů, ale nakonec nám pomohl proměněný volný hod z rukou Lenky Faltýnkové. Hra se v úvodu přelévala na obě strany, každý útko hrozil košem, někdy to vyšlo, někdy ne.

Po 4 minutách jsme nejdříve stáhli dvoukošové vedení Adleru a Jirka z dálky strhl vedení na naši stranu. To si Němci vzápětí vzali zpět a vedli 5:4, ale koš Elišky Zieglerové znamenal srovnání stavu. Dalších 5 minut ani jeden z celků nemohl najít cestu do koše a na obou stranách míč několikrát z obroučky vyklouzl. Pak přišly dvě slepené penalty – po jedné na každé straně a stav byl 6:6. Jeden z klíčových momentů utkání přišel v poslední minutě 1. půle. Nejdříve Ondra Sládek neproměnil penaltu a okamžitě se projevilo nepsané pravidlo „nedáš-dostaneš“. Z protiútoků jednoduchou střelou skórovala hráčka Adleru a když nám nevyšla ani pěkná souhra zakončená nepřesnou donáškou Martina Skály, šli jsme si na přestávku odpočinout s drobnou ztrátou za stavu 6:7.

Odhodlání vyrovnat zápas podobně, jako se nám to povedlo s anglickým BEC, bylo vysoké, ale byl to náš soupeř, kdo v úvodních minutách 2. půle kontroloval vývoj skóre. Vždy, když jsme se dotáhli na rozdíl 1 koše, soupeř dokázal kontrovat. 8 minut před koncem vedl 12:9 a nám bylo úzko. Naše útoky byly už trochu křečovité, sice jsme dokázali vystřelit i vícekrát za útok, ale naše střely pohříchu netrefovaly ani obroučky.

Z krize nás vytáhly jednak skvělé zákroky obrany, která držela trochu se trápící kolegy v útoku, a také nádherné dlouhé střely Lenky Faltýnkové a dva krásné koše Petera Bušíka po razantním uvolnění. Rázem bylo srovnáno 12:12 a zase jsme byli na koni my.

Jenže Adler stejně jako v semifinále BEC využil perfektně timeout a poslední 4 minuty nám skoro nic nedovolil. Nedokázali jsme najít skulinu v soupeřově obraně, útokům už chyběla šťáva a pohyb. Německý celek naopak nejdříve skóroval opět jednoduchou střelou ze střední vzdálenosti a 2 minuty před koncem odskočil dokonce na rozdíl 2 košů.

Nic nepomohlo poslední vzepětí brněnského týmu. Naše střely míjely koš o velký kus a Adler už v klidu dokormidloval zápas o bronz ke svému vítězství 14:12.

Střelci Brno: Peter Bušík – 4; Lenka Faltýnková – 3, Eliška Zieglerová, Štěpánka Jonáková – 2; Jiří Ziegler – 1.

Podrobný zápis a videozáznam z utkání

Z Europa Shieldu 2020 si tedy odvážíme nepopulární bramborové medaile. Bohužel ani na tomto turnaji jsme nedokázali porazit žádný z týmů TOP6, ačkoliv jsme k tomu měli v semifinále i malém finále velmi blízko.

Vývoj turnaje nám nahrával do karet – lehčí soupeři na začátku nás sice potrápili, ale v zásadě jsme měli pohodlnou cestu do semifinále. V důležitých zápasech jsme se sice herně zlepšovali, chvílemi předváděli dynamický rychlý korfbal se spoustou křižných náher a pohyblivého asistenta. Ale stejně to na vítězství ani jednou nestačilo.

Narozdíl od našich soupeřů jsme se na každý koš strašně nadřeli. V důležitých momentech chyběly jednoduché koše ze snadných pozic, které by jednak ušetřily síly a také by mentálně srazily soupeře. Nutno také říct, že svou střeleckou formu zrovna nepotkali kluci, když jediný brněnský střelec s dvouciferným zápisem z celého turnaje byl Peter s 10 koši, což na mezinárodní scéně prostě nestačí. Střelecky tým táhla opět naše krásnější část týmu, když v TOP3 střelců turnaje byly na 2. místě Štěpánka Jonáková a na 3. Lenka Faltýnková.

Pro řadu hráčů a dlouholetých opor týmu byl možná tento turnaj rozloučením s mezinárodní scénou. Je velká škoda, že jsme toto loučení nedokázali ozdobit cenným kovem.