Dnešním 5. dílem našeho seriálu uzavřeme vzpomínání na jednotlivé z tří dekád existence našeho klubu. Posledních deset let bylo bezpochyby těch nejúspěšnějších. Ostatně 3 tituly mistrů ČR v kategorii dospělých a nespočet v mládežnických kategoriích jsou toho důkazem.
Pozvání k rozhovoru přijal jeden z tahounů brněnského korfbalu v tomto období, bývalý hráč, trenér reprezentace U17 a dosavadní trenér brněnského A-týmu. Víc už asi netřeba představovat – Jakub Máša.
Jaké byly tvé korfbalové začátky? Kdo tě ke korfbalu přivedl? Jak ses o něm dozvěděl?
No řekl bych, že to byla spíše náhoda. Naší třídní učitelkou byla tělocvikářka, která nás v páté třídě (asi rok 1996) stáhla do sportovních her. Ty se postupem roku více stočily do korfbalového kroužku. Začal tam víc chodit Ondra Fridrich, který nás začal zasvěcovat do tajů tohoto sportu. Chodila nás tam většina ze třídy a postupně jsme se rozrůstali o další kamarády, sourozence… Velmi brzy po mém začátku se přidala Eliška Jonáková a následně její sestra Štěpánka, které to úspěšně táhnou až do dnešních dnů. V prvních letech jsme snad ani nehráli zápasy, když už jsme však začali, tak to byly příděly o 20-30 košů od Znojma či Prostějova.
Jezdil jsi v mládí na zápasy/soustředění do zahraničí? Kam? Na co nejvíc vzpomínáš?
V našem mládí jsme tolik možností neměli, že bychom se vydali do zahraničí na soustředění. Turnajů však pár bylo. Třeba turnaj v Maďarsku, kde jsme hráli třeba i vodní korfbal. To bylo super a na to vzpomínám doteď. Mít na jedné straně hřiště vody po kolena a na druhé straně po pás. To si hned člověk rozmyslel, z jaké strany bude útočit 🙂
Dalším byl výjezd do Belgie, kdy jsme jeli téměř plný autobus Brňáků na turnaj do belgického Appels. Velmi povedený výjezd. Výsledkově už si nepamatuji, ale byla tam super parta a nálada. (Skončili jsme 3. – pozn. redakce)
Kuba Máša v horní řadě 4. zleva.
Kdo byl tvůj první trenér?
Prvním byl Ondra Fridrich, kterého doplňovala Renata Poláková. Ti byli u našich začátků až snad do dorostu. Následně to byli Kuba Duchaň, Bady, Hýžďa s Cholavsonem, Jirka Ježek,.. a pak už sám sobě 😀
Hrával jsi i za starší kategorie? Nebo jaká byla vůbec tvoje věková kategorie, když jsi začínal?
Jak jsem psal na začátku, tak nás začalo celkem hodně spolužáků, kteří byli doplněni o něco málo mladšími spoluhráči – Eliška a Štěpánka nyní již Zieglerová a Skálová, Maruška nyní již Mášová, Eva nyní již Fridrichová a mnoho dalších. 🙂
Za starší kategorii jsem hrál jen velmi zřídka při přechodu ze starších žáků do dorostu. Těch bylo málo, tak jsem se snažil jim to moc nekazit. Při přechodu do dospěláků už to tak slavné nebylo. Bylo to v době, kdy se začaly slučovat dva brněnské kluby, a já trénoval, trénoval a zápasů moc nebylo.
Mívali jste soustředění? Kdy a jak často? Jaký byl harmonogram?
Měli jsme prakticky jen letní soustředění, tak jak je zvykem do dnešních dnů. Bylo především pro dorost a dospěláky. Jako žáci jsme soustředění neměli. V žákovské kategorii jsme se účastnili Korfbalové akademie v Chřenovicích, kde byly děcka z celé republiky a bylo fajn se mezi sebou poznat a trénovat s těmi lepšími. Jsem rád, že se Český korfbalový svaz k této myšlence vrátil. Všem to doporučuji.
Když se vrátím k těm brněnským soustředěním, tak tím, že to bylo určeno hlavně pro dorost a dospěláky, tak to byla slušná makačka! Výběhy, posilovačky, hra na 100 %,… občas se u toho někdo pozvracel, občas už někdo hledal autobus, aby odjel,…
Jak bys porovnal korfbal na začátku své kariéry a jak teď? Změny taktiky, pravidla, kolektiv, vedení
Myslím, že se změnil ve všech směrech. Ze začátku to byla taková pohodička, parta lidí, kteří spolu byli rádi, a korfbal byl ten prostředek, jak být spolu. Teď je to možná více tlačeno do výkonů a výběrů,.. Jestli je to dobře? To je otázka.
To samé i s pravidly, kdy se to snaží Holanďané udělat atraktivnější. Když si vezmu třeba volné hody, které se rozehrávaly kdekoliv na ploše, kde došlo k faulu. Největší změnou je bezesporu shot-clock, který hru posunul velmi dopředu. Dnes už si to bez něj nedokážu představit.
Jaké byly tvé trenérské začátky? Kolik dětí jsi vedl? Jaké kategorie?
Začal jsem trénovat myslím ve svých čerstvých 18 letech, kdy jsme s Markem Sopkem v Kohoutovicích vedli mladší žáky. Byl to boj, protože jich v té době nebylo tolik, ale nějak nás to bavilo. Postupně jsme se s nimi posunuli do starších žáků a dorostu.
Když v roce 2008 odešel od A-týmu dospělých Jirka Ježek, tak se řešilo, kdo to po něm vezme. Moc možností nebylo, a tak jsem se posunul až do nejvyšší kategorie. V prvním roce s Michalem Jansou, od druhého roku vesměs samostatně. Asi to moc s asistenty neumím 🙂
Je to už velmi dlouhá doba, ale strašně to uteklo. Letos to měla být již 15. sezóna, ale na tu si budu muset asi ještě počkat. Za tu dobu jsme byli 3x Mistři ČR, 4x účastníci Europa Cupu (turnaji mistrů), několik účastí na Europa Shieldu,…
Bylo tam však i několik porážek, které mě mrzí dodnes. Prohra ve finále v Českých Budějovicích, prohra v posledním finále v Prostějově…
Korfbalové manželství? Jak vás korfbal “dal dohromady“?
Je to pěkných pár let (18), když jsme ještě hráli za dorost, tak mě Maruška uhnala. 😉 Teda vzala to oklikou přes Štěpánku, která nám dohodila první rande. Pak už se mě nepustila a jak to dopadlo, už snad všichni ví 😀
Máš nějaký oblíbený korfbalový zážitek (nějakou příhodu)? Z nějakého turnaje, párty, nebo třeba jen ligového zápasu.
Těch zážitků je za těch 25 let opravdu hodně. Pokud mám vybrat ty, které mám vryté v paměti, tak:
Finálové výhry a zisky titulu Mistrů ČR. Ten první v zápase, kdy jsme proměnili až devátou penaltu a stejně jsme s přehledem vyhráli. To bylo neskutečné. Dva ze tří titulů před plnou brněnskou halou. Paráda.
Zážitkem je každá účast na mezinárodní scéně. Bylo jich opravdu hodně a zápasy proti PKC, TOP, Benfice, Trojans,.. jsou skutečným zážitkem. Jedním z památečních zápasů byl náš první souboj na turnaji mistrů s Trojans, kam jsme jeli jako náhradníci a vůbec nevěděli co čekat. Soupeř byl mistrem Anglie už asi 10x v řadě a Europa Cup hrál pravidelně. Trošku nás možná podcenili a my jim ukázali, že si na nás mají dávat pozor. Bohužel to bylo jedno z mála vítězství proti anglickým týmům.
Další velmi povedenou akcí byla moje účast na trenérském školení v Holandsku, kde nás vedli opravdoví trenérští velikání Ben Crum a Jan Sjouke van den Bos.
Na jaké nejzajímavější místo jsi se s korfbalem podíval? Kam by ses třeba ještě podívat chtěl?
Právě při trenérském školení v Holandsku jsem měl možnost nahlédnout do zázemí jednoho z největších a nejtradičnějších korfbalových klubů světa – PKC Papendrecht. Vlastní haly, několik venkovních hřišť, kde se připravovaly desítky týmů všech věkových kategorií. Dále vlastní zázemí s klubovnou, síň slávy se všemi poháry,… moc pěkné.
Určitě bych se chtěl někdy zajet podívat na holandské finále do Ahoy.
Kuba v reprezentaci, jako trenér, ale i jako hráč. Nějaké vzpomínky?
Pokud začnu se svojí hráčskou reprezentační kariérou, tak ta byla poměrně krátká a nedostal jsem se dál než za hranice Brna. Pozvánku do reprezentace jsem dostal až ve 29 letech a … na prvním soustředění jsem se zvrtl kotník, což samo o sobě bylo menším varováním. Druhé soustředění skončilo také neméně slavně, když jsem si v přátelském utkání s Maďarském na VUT přetrhal vazy v koleni, a tím se s reprezentační kariérou definitivně rozloučil.
O poznání bezpečnější reprezentační kariérou byla funkce trenérská. U reprezentace U17 jsem vydržel 5 let, když poslední sezóna byla bez vrcholu kvůli koronaviru. Na světovém poháru jsme skončili postupně na 7., 5. a 6. místě. Tady vzpomínám hlavně na rok 2018, kdy jsme měli asi nejlepší tým. Opravdu jsem si myslel, že můžeme udělat medaili. Bohužel jsme ve čtvrtfinále prohráli zápas s Německem, ve kterém jsme vedli v poločase asi o 3 koše a nakonec ho o 4 koše prohráli. To nás velmi mrzelo a dodnes to nechápu, co se mohlo stát.
Co bys popřál brněnskému korfbalu do dalších 30 let?
Aby měl vždy dostatek zapálených trenérů, vedoucích, funkcionářů, kteří ho budou dále rozvíjet a posouvat k příčkám nejvyšším. Samozřejmě i mnoho nadšených dětí a hráčů, kteří budou mít z korfbalu radost a bude je to bavit.
Nejnovější komentáře