Protože i editoři tohoto seriálu občas potřebují trochu odpočinku, dopřáli jsme vám i jim trochu času na relaxaci a v srpnu se už zase vracíme s novými tématy mapujícími historii našeho korfbalového klubu.

Letní soustředění a kempy byly jsou a snad i budou nedílnou součástí přípravy korfbalistů na halovou sezónu. A protože je srpen a tedy čas našich tradičních kempů, bude tento měsíc série našich vzpomínek patřit právě letním soustředěním.

Přehled historie soustředění a kempů KK Brno

Nejdřív jsme zkusili dát dohromady přehled všech soustředění a kempů, které jsme kdy kde organizovali. Nebyl to úkol rozhodně jednoduchý a v našich pamětích zejí díry zvící minimálně průměru korfbalové obroučky. Dokonce jsme narazili i na několik rozporuplných vzpomínek. Třeba tedy v našich přehledech najdete také nějakou chybu. Pokud ano, určitě nám dejte vědět a rádi ji opravíme.

1990Hustopeče
1991Brno – Kozí Horka
1992Slavkov u Brna
1993Slavkov u Brna
1994Boskovice
1995Boskovice
1996 – 
1997 – 
1998Pozořice
1999Pozořice
2000Pozořice
2001Blansko
2002Židlochovice
2003Židlochovice
2004Hustopeče
2005Židlochovice
2006 – 
2007Židlochovice
2008Hustopeče
2009Rájec-Jestřebí
2010Žarošice
2011Rájec-Jestřebí
2012Rájec-Jestřebí
2013Rájec-Jestřebí
2014Rájec-Jestřebí
2015Rájec-Jestřebí
2016Rájec-Jestřebí
2017Templštejn
2018Templštejn
2019Heroltice
2020Heroltice
2021Heroltice
Přehled historie brněnských soustředění a kempů

V posledních letech jsou soustředění zaměřené hlavně na děti od těch nejmladších až po starší žáky a dorostence. Naopak dorostenci a dospělí už v posledních letech skutečná vícedenní soustředění nemají a my pamětníci musíme říct, že je to rozhodně škoda. Na přípravných srpnových soustředěních totiž bývala kromě nehorázné dřiny, makačky a únavy, taky obrovská sranda. To byla doba, kdy se skládal tým, kdy se poznávali hráči i z jiné stránky, než jak se potkávají v hale nebo v hospodě po zápase.

V polovině 90. let měl brněnský tým několik legendárních soustředění. Bohužel obrazový materiál k nim už po letech jaksi chybí a vzpomínky pamětníků mají také své mezery. Ale přesto jsme zkusili z pamětí vydolovat alespoň pár vzpomínek, které se do ní zaryly nejhlouběji. Nutno přiznat, že u některých vzpomínek i po čtvrtstoletí bolí některé svaly.

1993 – Slavkov u Brna

První větší soustředění týmu dospělých a dorostu. Ve sportovním areálu ve Slavkově u Brna se bydlelo v dnes už neexistujících unimo buňkách u tenisových kurtů. V každé buňce spali 2 lidé na postelích a 2-3 na zemi na karimatkách. Moc místa pro život to rozhodně nebylo. Ale stejně se po večerech hrálo na kytary a zpívalo.

Denní tréninková rutina začínala většinou na běžeckém oválu fotbalového hřiště. Asi největším postrachem bývala dvanáctiminutovka. Korfbalové tréninky se konaly na vedlejším fotbalovém hřišti, které mělo povrch, jaký už dnešním korfbalistům asi vůbec nic neříká – škvára. Černé ruce, černé tváře, černé míče, prostě všechno…

Večerní tréninky se pak většinou přenesly na menší hřiště za tenisovými kurty, kde byl gumový povrch, tzv. japex. Výhodou bylo, že jste se aspoň nezašpinili. Nevýhodou pak to, že když bylo po dešti nebo padla ranní nebo večerní rosa, japex klouzal jako led.

Příjemným zpestřením slavkovských soustředění byl krásný velký plavecký bazén nedaleko areálu.

1994 a 1995 – Boskovice

Pokud se brněnských korfbalových pamětníků zeptáte, co se jim vybaví, když se řekne „Boskovice“, 10 z 10 vám odpoví, „hrad“. A budou mít přitom v očích trochu nostalgie a hodně hrůzy… A to včetně těch, kteří na soustředění v Boskovicích nebyli. Hrad opředený legendami…

Prví ročník byl ještě ve znaku „průzkumu bojem“. Bydlelo se ve starých hokejových šatnách u „zimního stadionu“, což byl honosný název pro nekrytou hokejovou plochu vedle fotbalového stadionu. Jistým zpestřením pobytu byl odlov myší, které se v šatnách čas od času pohybovaly.

Tréninky už začínaly být intenzivnější a propracovanější. Někteří si jistě vzpomenou na lekci aerobiku pod vedením Lenky Fröhlichové, který měl být zpestřením týdenního soustředění. Většina z nás na lekci nastoupila s lehkým úsměškem na rtu, abychom následně po pár minutách odcházeli jako zpráskaní psi s bolavým celým tělem, u kterého jsme si nedokázali představit, jak přežije následující hodinu, natož celý zbytek soustředění.

Tehdy jsme se také poprvé seznámili s „HRADEM“. Nejdříve opatrně – v prvním výběhu jsme běželi jen po rovince podél potoka romantickým Pilským údolím podél několika mlýnů. Další den jsme pro změnu poznali hrad z blízka, když trenér Kuba Duchaň naordinoval krátké sprinty a výběhy prudkou cestou vedoucí od města k hradu.

Teprve v následujících dnech přišla legendární trasa. Po 2 km příjemného běhu Pilským údolím se trasa prudce stáčela do kopce. Po lesní cestě pomalu stoupala úbočím kopce, který má příznačné jméno „Srák“, aby se na poslední kilometr zlomila do prudkého stoupání. V jednom úseku dokonce někteří běžci volili způsob postupu po čtyřech. Někteří z důvodů vyčerpání, jiní proto, že to bylo prostě rychlejší.

Legendární trasa výběhu na hrad
Výškový profil trasy

Odpolední tréninky probíhaly na fotbalovém hřišti u SOŠ, zhruba 1 km od zimního stadionu. Mnozí měli problém dojít na místo konání tréninku. Valná většina pak dojít z něj zpátky na ubytování.

Do tohoto areálu se nakonec v následujícím roce přeneslo celé soustředění, když se podařilo zajistit ubytování přímo v internátu SOŠ. To se ostatně po mnohých trénincích dost hodilo…

V roce 1995 totiž došlo k propojení týmu KC Brno a Technika Brno a soustředění pod vedením trenérské dvojice Luboš „Kuba“ Duchaň a Petr „Stoupa“ Stodůlka, se účastnil výrazně vyšší počet hráčů. Oba trenéři se také zásadně zaměřili na fyzickou kondici svých svěřenců. Součástí tréninkových lahůdek byla např. „pyramida“ (neboli člunkový běh) na délku fotbalového hřiště nebo nošení spoluhráčů na tutéž vzdálenost na zádech.

A samozřejmě nemohl chybět výběh na hrad. Ti, kteří trasu absolvovali už v předchozím roce, své kolegy sice varovali, přesto realita předčila mnohá očekávání. Zejména legendární byla ztráta vedoucího běžce „Kokrouče“, který své vedení běžeckého pole přetavil v mnohakilometrový výlet po okolí Boskovicka.

Ostatně, přečtěte si vzpomínky na soustředění z pera Vaška Ježka ve výstřižku legendárního vnitroklubového časopisu BOK (Brněnský obšťastník korfbalistů), kterého vyšla celá dvě vydání :-).

Ne, že by se autor tohoto článku chtěl chlubit, ale protože byl poctivec (rozuměj: „Hujer“), tak si uchoval deníky z této doby, které potvrzují zaběhnuté časy ze 3 „hradních výběhů“ z roku 1995:

  • 25:05
  • 24:50
  • 23:06

Zkrátka, na Boskovice se vzpomínalo a vzpomínat ještě dlouho bude.

1998, 1999 a 2000 – Pozořice

Na konci 90. let se začal formovat stabilní žákovský tým tvořený především hráči z líhně na ZŠ Chalabalova v Kohoutovicích. Tehdy poprvé také tato věková kategorie zamířila na svá první korfbalová soustředění.

Ta se konala na ZŠ v Pozořicích. Charakter soustředění už byl trochu jiný, než soustředění pro dospělé v Boskovicích. Spalo se na zemi v tělocvičně, tréninky se odehrávaly na přilehlém fotbalovém hřišti. A vzhledem k věku účastníků bylo také zaměření více na základní korfbalové dovednosti než na fyzickou sílu a kondici.

Z výše uvedených zcela určitě stojí za zmínku rok 2004, ve kterém se konalo na školním hřišti s umělou trávou v Hustopečích zápas bývalých a současných korfbalistů. Byl to jakýsi první náznak snahy vrátit bývalé korfbalisty zpátky do dění v klubu.

Jen velmi nerad na toto soustředění vzpomíná Lukáš Pazourek, kterého nevinný přídavek na tréninku při zkoušení „véčka“ stál zlomeninu stehenní kosti a prakticky konec hráčské kariéry. Protože ale vše zlé je k něčemu dobré, toto zranění dalo prostor Lukášovi, aby se z něj o pár let později stal jeden z nejlepších českých rozhodčích poslední dekády.

V příštím dílu seriálu se podíváme na zatím nejdelší sérii soustředění v jedné destinaci, která se konala od roku 2011 až do roku 2016 v Rájci-Jestřebí.