Je to tak, korfbalová sezóna 2022/2023 je minulostí. A Korfbal klub Brno v ní ve všech věkových kategoriích opět zanechal nesmazatelnou stopu a stal se bezpochyby nejúspěšnějším klubem tohoto ročníku.
🏆 3x zlato 🥇🥇🥇
2x stříbro 🥈🥈
1x 4. místo 🥔
To je celková bilance právě skončivšího ročníku.
Jak jsme si tedy jako klub vedli? Co nás čeká v příštím ročníku? A kde nás tlačí pata?
Extraliga dospělých
Jeden nebo možná dva centimetry, jen tak málo dělí úspěch od neúspěchu. A přesně tolik dělilo střely brněnských útočníků v prodloužení fantastického finále v solidně zaplněné hale v Brně na Vodově od toho, aby se náš klub mohl radovat v utkání proti Českým Budějovicím z čtvrtého titulu mistrů ČR. Ale protože naše střely vyklouzly z obroučky, jedna z budějovických hráček nám svojí jedinou úspěšnou za celý zápas vyrvala zlato z prstů.
Popravdě řečeno, byly chvíle v utkání, kdy jsme v to zlato málem ani nevěřili. Vždyť v průběhu první půli jsme prohrávali už o 6 košů. Ve druhé jsme zase ještě 6 minut před koncem o 3 koše vedli a 4 minuty na to zase o 2 koše prohrávali. Nakonec jsme to dotáhli do prodloužení, ale tam nedokázali psychickou výhodu přetavit ve vítězství.
Sezóna nebyla jednoduchá. Ale tým předváděl solidní hru, v základní části prohrál jednou s Prostějovem a jednou s Budějovicemi. V lednu to vypadalo, že už jsme přímo ve finále, ale velký počet neodehraných zápasů Budějovic nakonec pořadím zamíchal a my se museli k finálovému duelu probít přes obtížné semifinále s Prostějovem.
Další sezóny už budou jiné. Letos jsme ještě trochu těžili z herního propadu Prostějova, který po výměně trenérů zatím nenašel správnou herní pohodu. Naše Áčko táhla „stará garda“ semknutá okolo kapitánky Elišky Zieglerové, která bohužel kvůli nemoci setsakramentsky ve finále chyběla. Ale na místa zkušených harcovníků už se derou skvělí mladí dorostenci a finále ukázalo, že tahouny družstva mohou být i jiní hráči a hráčky – Sára Sahatciu, Vendy Jemelíková a další. Každopádně ani generační výměna by nás nemusela výrazněji ohrozit na medailových ambicích v budoucích ročnících.
1. liga dospělých
Snad jediný z týmů, který letos nebojoval o medaile, bylo brněnské Béčko. Upřímně, cíle tohoto týmu ani s těmito ambicemi nastaveny nebyly. Družstvo, které kombinovalo velezkušené hráče (v čele s padesátníkem Vaškem Ježkem a několika čtyřicátníky) s dorostenci a dalšími mladými hráči, střídalo světlé okamžiky s velkými propady.
Ačkoliv jsme dokázali remízovat s pozdějším vítězem celé ligy, hrát vyrovnaně se některými celky z horních pater tabulky, také jsme několikrát vysloveně herně vyhořeli a horko těžko vybojovali body třeba s poslední Kutnou Horou.
Protože cílem týmu bylo, aby si v sezóně zahráli všichni hráči bez ohledu na výkonnost a herní kvality, došlo občas i na situace, kdy se prostě jasně vyhraný zápas nakonec prohrál. Je pochopitelné, že tohle nastavení nebylo pro některé hráče příjemné nebo akceptovatelné, ale ta vyváženost se hledá velmi těžko.
I tady lze očekávat v příštím roce velké změny. Pravděpodobně budeme do této soutěže přihlašovat 2 týmy, jednoznačně s ambicí bojovat s jedním z týmů o čelo tabulky. Který to nakonec bude, to ukáže až příští sezóna.
Dorostenecká extraliga
Tak tohle byla velká jízda. Jinak se to asi říct nedá.
Za celou sezónu tým jenom jednou remízoval. Jinak soupeře válcoval a tu suverenitu si dokázal udržet i ve finále, kdy o parník přejel soupeře z Prostějova.
Tenhle tým byl skvěle poskládaný – hráčky a hráče, kteří letos v dorostu končí, začali skvěle doplňovat mladí. Díky širokému výběru a pestré hráčské paletě mohl trenér kombinovat a upravovat hru podle potřeby – vysocí kluci pod doskok, kterým ale nechybí ani dynamika pohybu, skvělé obranářky i malí rychlí hráči pro nátlakovou hru.
Těžko se vyzdvihuje jedno jméno, ale nelze nezmínit Lukáše Holíka, který, ač věkem starší žák, kraloval tabulce střelců celé soutěže i finálového duelu. Zdatně mu sekundovali brácha Vojta a také Martin Němeček. To vše pod dohledem zkušených dívek – kapitánky Zuzky Herbstové a bojovnice Verči Čarvašové.
Pokud nebude tomuto týmu chybět nadále chuť na sobě pracovat a pokud jim úspěch nestoupne do hlavy, je právě tohle tým budoucnosti.
V dorostenecké extralize jsme měli ale ještě jeden tým a je nutné říct, že jsme jediný klub v republice, který takové zastoupení měl.
Jestliže jsme v případě A-týmu mluvili v superlativech, tak dorostenecké Béčko prožilo neuvěřitelně smolnou a nepovedenou sezónu. 16 porážek ze 16 zápasů si tenhle tým rozhodně nezasloužil. Ano, hráčská kvalita tam občas prostě nebyla, ale od půlky soutěže už to nebylo ani tolik o kvalitě, ale jen a jen „o hlavě“. Možná chybělo aktivnější a pozitivní vedení, možná chyběli 1-2 hráči, kteří by hře dali řád a smysl. Těžko říct.
Pro tenhle tým platí jediné – nevzdat se po těchto neúspěších a najít v sobě sílu porážkám vzdorovat, zvednout hlavu a bojovat. Hůř už bylo, teď je čas, abychom byli lepší.
V druhé části tohoto článku se podíváme, jak to šlo letos v žákovských kategoriích.
Nejnovější komentáře