Třetí a poslední díl květnové části našeho seriálu o úspěších brněnského korfbalu nevěnujeme pouze jedné akci, ale hned celému období. Proč? Protože vybrat z posledních mimořádných let jen jeden jediný úspěch by prostě nebylo fér. Období mezi roky 2015 a 2019 se totiž prostě nedá nazvat jinak, než „Doba zlatá“.
Jak to všechno začalo?
Dříve, než si jednotlivé zlaté roky postupně představíme, bylo by určitě zajímavé se podívat na souvislosti, které k oněm úspěchům vedly. Čím to, že se klub, který sice patřil k nejstarším v ČR, ale až na výjimky nikdy na velký úspěch nedosáhl, najednou zvedl k mnohonásobným republikovým titulům ve všech věkových kategoriích?
Základní stavební kámen bylo právě období krátce po roce 2000, kdy se polorozpadlý klub začal zvedat z popela a začala se formovat mimořádně silná hráčská generace okolo sester Jonákových, Evy Kejdušové, Marušky Coufalové, Jakuba Máši a dalších. Ještě jako dorostenci museli začít nastupovat v seniorské extralize a vyztužili tak původní osu týmu kolem Ondry Fridricha, Toma Cholavy a Petry Škrobové.
Po Mistrovství světa v Brně 2007 a prvnímu finálovém neúspěchu dospělých začal tým postupně sbírat zkušenosti. Významným impulzem změn pak byl příchod nenápadného slovenského studenta a reprezentanta, Petera Bušíka. V té době také tým dospělých měl poprvé možnost se srovnat s evropskou špičkou, když v letech 2012 a 2013 startoval na turnaji Europa Shield. V roce 2013 dokonce svoji účast přetavil v mimořádně cenný bronz.
Projekt Korfbal do škol
Ve stejné době jsme navíc v Brně spustili projekt „Korfbal do škol“. Nejdříve jen na několika málo školách, ale od roku 2015 se vedení klubu rozhodlo do projektu investovat maximální úsilí i finanční prostředky. Projekt přebral Peter Bušík a během 3 let se díky němu stal KK Brno největším korfbalovým klubem na východ od Holandska. Tomuto projektu se budeme ostatně věnovat podrobněji v některým z příštích dílů našeho seriálu.
Široká členská základna v nejmladších věkových kategoriích se stala následně klíčovým faktorem pro úspěchy zejména v mládežnických soutěžích.
A to už nás dostává do skutečného zlatého období.
2015 – První Europa Cup a seniorský titul Mistrů ČR
Všechno začalo v lednu 2015, kdy Brno vyjelo jako náhradnický tým místo Českých Budějovic na Pohár mistrů evropských zemí – Europa Cup do Belgie. K překvapení všech i díky výhodnému hernímu systému tam neznámý tým všechny šokoval, když porazil v prvním utkání mnohonásobného anglického mistra Trojans a nakonec skončil na skvělém 4. místě.
photo by Marco Spelten – Korfbalfoto.nl
Tenhle úspěch tým přesvědčil, že na má na to, získat první historický seniorský titul. Ostatně, už to nebyl mančaft složený z mladých nezkušených vyjukaných hráčů. Dívčí sestava tvořila kompletní osu české reprezentace a navíc do týmu na jednu sezónu přibyl „FaktorX“ jménem Roman Věžník. Jeho výška, herní přehled a zkušenosti z holandských soutěží daly týmu to, co mu dosud chybělo – jistotu pod košem.
Na začátku května pak v domácí hale v brněnských Bohunicích nastoupil tým do finálového klání s tradičním rivalem z Českých Budějovic. Téměř dvě stovky fanoušků vidělo nervózní zápas. Brno si celý zápas udržovalo mírnou herní i výsledkovou převahu. Ale šest penaltových hodů Brna nedokázalo projít obroučkou a doslova trhalo nervy publika na cucky. Když ale Roman konečně sedmou brněnskou penaltu proměnil, začalo být jasné, že první seniorský titul pro brněnský korfbalový klub je po finálovém vítězství 16:13 konečně po 25 letech existence na světě.
2016 – Druhý mistrovský titul
Stejní soupeři, nové kulisy – finálový den 2016 v Prostějově a proti brněnskému týmu opět KCC Sokol České Budějovice.
Sice už bez Romana Věžníka, ale zato poprvé v sestavě s mladými nadějemi vzešlými z počátků projektu Korfbal do škol kolem roku 2007 – Vendy Jemelíkovou a Domčou Drábkovou. Právě sedmnáctiletá Vendy sehrála fantastické utkání a i ona pomohla k drtivému vítězství 27:19. Jednomu z nejpřesvědčivějších v historii finálových zápasů.
2017 – Překvapení v dorostu
Rok 2017 rozhodně nepatřil k těm vydařeným v brněnském korfbalu. Nejdříve ambice týmu srazil nepovedený Europa Cup v Holandsku, kde bylo 6. místo velkým zklamáním. A byl to také náznak možného ústupu ze slávy. V Čechách sice zkušený tým vedl ligu rozdílem třídy, ale na mezinárodní úrovni už začal zaostávat.
Dospělí sice postoupili jasně do finále, ale v neoblíbené budějovické „stodole“ dostal tým velkou facku. Proti zkušenému domácímu celku s hrou postavenou na vysokých hráčích se brněnská kombinační hra rozpadla. Porážka 19:16 hodně bolela.
Čest klubu a pokračování zlatého období v tomto roce ale zachránilo překvapivě jiné družstvo. Dorostenecký tým měl vůbec hodně co dělat, aby postoupil do nadstavbové části. Jenže v ní překvapivě přehrál Kolín a postoupil do finále.
V něm byl jasným favoritem Prostějovský tým s vynikajícími hráči – Šnajdrem nebo Havlovou. Jenže Brno mělo něco navíc – týmového ducha, nadšení a bojovnost. Na silné Hanáky vytáhlo trenérské duo Šedý-Jonáková skvěle individuálně připravené a bránící družstvo, které dominovalo díky Filipovi Kovářovi a Štěpánovi Kohlovi pod oběma koši. A když tým ubránil poslední zoufalou snahu Prostějova o vyrovnání v poslední minutě, mohla vypuknout obrovská radost. Vítězství 17:16 dalo Brnu jediný zlatý triumf v jinak stříbrné sezóně a k prvnímu dorosteneckému titulu z roku 1996 přidalo po 20 letech druhý.
2018 – Čtyři z pěti
Pokud rok 2017 nepatřil k těm méně vydařeným, tak rok 2018 se zapsal do historie korfbalu písmem doslova zlatým. Čtyři mistrovské tituly z pěti věkových kategorií, včetně té nejprestižnější. Jen jeden klub v historii tento úspěch dokázal překonat – MS YMCA Znojmo v ročníku 2004/2005 dokázalo zvítězit ve všech pěti kategoriích. No co, aspoň máme ještě jednu výzvu před sebou.
Všechno opět začalo povedeným mezinárodním turnajem – tentokrát útěchu přinesla náplast za prohrané finále – Europa Shield v Portugalsku, kde jsme urvali po krásném souboji bronzové medaile.
Následovala jarní medailová smršť, kterou načali suverénním zlatem minižáci. Na ně mohli navázat mladší žáci, těm ale finálový turnaj nevyšel podle představ a přetavili jej „jen“ v bronzovou příčku. Nervydrásající drama pak přišlo při dorosteneckém finále v bratro- (a sestro-)vražedném souboji s Novým Lískovcem, které nakonec skončilo šťastně rozdílem o jediný koš v náš prospěch. No, a velký finálový den se konal v krásné domácí hale Brně-Maloměřicích. V něm nejdřív úžasně silná parta starších žáků pod vedením trenérského dua Bušík-Skála suverénně přehrála Prostějov 13:8, a jejich vzoru následovali před zaplněnými tribunami i jejich dospělí kolegové. Znovu jim v cestě stála budějovická mašina, ale domácí tým jim tentokrát nedal vůbec šanci. Už po první půli byl rozdíl zdrcující 11:4. Brněnský celek hnala dopředu fantastická podpora zaplněných maloměřických tribun. A tým se jim odměnil hladkým vítězstvím 22:15. Oslava třetího titulu seniorky byla před skvělými fanoušky doslova fantastická.
Fantastický rok pro celý brněnský korfbal. Ale už tehdy dávaly první náznaky tušit, že se nad brněnským korfbalem stahují nepříjemná tmavá mračna. Ostatně předseda klubu, Ondra Fridrich, je lehce předpovídal v bilančním novoročním článku.
2019 – Labutí píseň?
Liché roky v poslední době Brnu moc nevycházely. A rok 2019 nebyl výjimkou. Opět to začalo na evropské úrovni – unavený, stárnoucí tým nestačil na Europa Cupu v Belgii v úvodním utkání na skvěle připravený mladý maďarský tým SZAC. A i když ve zbytku turnaje bojovali a dva klíčové souboje prohráli o 1-2 koše, výsledkem bylo, že za celý turnaj brněnské Áčko dokázalo přemoci jediného soupeře – slaboučkou tureckou Marmaru. Jiskřičku naděje snad přinášely jen slibné výkony mladých hráčů – Sáry Sahatciu, Adama Lorenze, Vendy Jemelíkové a Domči Drábkové, které byly určitým příslibem do budoucna.
Ve finále ČKE si seniorka vypila kalich hořkosti do dna. Soupeřem byly znovu, stejně jako v posledních 5 letech pokaždé, České Budějovice. V celém utkání Brno spíše dotahovalo, ale ve druhé půli svým famózním střeleckým představením vytáhla brněnský celek do vedení Štěpánka Jonáková. Její zranění krátce před koncem ale vlilo skomírajícímu soupeři krev do žil a v nervydrásajících posledních minutách skóre otočil ve svůj prospěch –18:19.
Budějovické prokletí navýšil ještě předchozí zápas, ve kterém stejnému soupeři podlehli i dorostenci. Starší žáci po generační výměně dosáhli jen na „brambory“. Mladší žáci v dvoukolové turnajové nadstavbě bojovali jako lvi se skvěle střílejícím Znojmem. Stříbrné medaile byly největším historickým úspěchem této kategorie.
Zlatou čest tak museli zachránit ti nejmladší. Minižáci v brněnské hale na ZŠ Čejkovická předváděli nejlepší korfbal z celé finálové skupiny a před nadšeně fandícími rodiči v dramatickém finále porazili nepříjemný Koblov rozdílem jediného koše 4:3.
Nakonec to nebyl tak špatný rok – 1x zlato, 3x stříbro a 1x 4. místo rozhodně patří k tomu nejlepšímu, čeho brněnské týmy kdy dosáhly.
Co bude dál?
Koronavirová epidemie v roce 2020 utnula korfbalové soutěže těsně před jejich vrcholem. Můžeme se jen dohadovat, kolik titulů by v kulatém roce Brno získalo. Jasné je však jedno, jedna zlatá éra skončila. Éra tažená týmem dospělých, jehož jádro se vytvořilo na přelomu tisíciletí a který to spolu táhl 20 let. Hráči zlaté generace pomalu končí své minuty na palubovce a na jejich místo musejí přijít mladé síly.
Vzhledem k dorůstání úžasné generace starších žáků a dorostu, jsme rozhodně optimisté. Ale musíme očekávat také pár let, kdy třeba v kategorii dospělých pár let na tituly budeme zase čekat. Nezbývá, než být trpěliví a makat… Nejen na hřišti, ale i ve vedení klubu a na trenérských lavičkách.
Nejnovější komentáře