Před 30 lety je spojil korfbal a ačkoliv už dnes korfbal nehrají, partu, která kolem něj tehdy vznikla, si drží dodnes.

V prvním díle vzpomínek na začátky korfbalu v Brně jsme vyzpovídali Luboše Duchaně, kterému ale všichni říkali “Kuba”, a jeho manželku Janu, dříve Zychovou, které se pro změnu přezdívalo “Zyška”.

Kuba byl prakticky po celou první dekádu existence brněnského korfbalu hlavním trenérem A-týmu dospělých a pod jeho vedením se v Brně formovala nejen skvělá hráčská generace, ale především bezvadná parta. Jana byla zase jedna z prvních hráček v téhle partě, která začínala na korfbalové poměry trochu netradičně “bez bab”.

Začneme trochu očekávaně – Jak a kdy jste vlastně přišli ke korfbalu (nebo korfbal k vám)?
K: David Holman (jeden z kuřimských zakladatelů korfbalu v Brně – pozn. autora) zvolna přeorganizovával naše pravidelné fotbálky na Vinařkách (David, Bady, Žanci, Hrůzik, Šaky a já) v korfbalové tréninky. Zpočátku to byli samí chlapi. A David tehdy prohlásil památnou větu „baby nejsou problém“ – a uskutečnil několik náborů.
J: Na mém basketovém tréninku přišla spoluhráčka s tím, že v hale na Tesle je nábor na nějaký nový sport taky s košem. Tak jsme tam spolu s Olžou naklusaly. No a najednou se zakládal oddíl a my do něj patřily.

Ty jsi byl, Kubo, prvním trenérem, kterého KC Brno mělo? Jak tě trénování ostatních bavilo?
K
: Nebyl. Prvními trenéry, kteří nás vlastně vůbec s korfbalem seznamovali byli David a Drago. Ti pak přivedli do Brna trenéry z Nizozemí (např. Ronald van der Bunt aj.. – pozn. autora). V létě 1990 uspořádali David a Drago první korfbalový kemp pod holandskými trenéry v Hustopečích v létě 1990, toho jsme se oba účastnili.

1993 – Kolín – hrající trenér Kuba udílí pokyny týmu.

Pak přišla éra spolupráce s Enschede (EKC Nääs) a po prvním roce soutěže se to vykrystalizovalo tak, že jsme se domluvili, že povedu tréninky. Bavilo mě to, a věřím, že i hráče. Atmosféra v týmu byla supr. Víkendy jsme trávili pořád společně buď na zápasech po celé republice, nebo na Vysočině na výletech.

Vzpomenete si ještě na sestavu týmu, který na začátku 90. let hrál nejvyšší korfbalovou ligu?
K
: Co si pamatujeme 😉: já, Jiří Janeček, Jarek Janeček, Bady, David Holman, Drago Sukalovský, Hruzik, Tom Daniel, Rades, Katka, Barča, Jana Zyška, Olu Kafková, Ďuli, Dáša, Rumovka, Šára….+? (pokud vám uvedené přezdívky nic neříkají, čtetě pozorně naše další články, určitě se k většině z nich dříve či později vrátíme – pozn. autora)

1992 – Sestava Korfbal klubu Brno
Kuba stojí první zleva, Jana sedí druhá zleva.

V polovině 90. let došlo ke sloučení s Technikou Brno. Jedním z cílů tehdy bylo zabojovat o titul, což se nepovedlo. Bylo to tehdy velké zklamání? Dokážete s odstupem let říct, v čem byl problém?
K
: Myslím, že hlavním cílem sloučení bylo hlavně zlepšit ekonomickou stránku, aby se dalo získat víc peněz.
J: Ono chvíli trvalo, než se z dvakrát jednoho oddílu stal jeden oddíl. Je to přirozené, každý oddíl měl svoji historii, byl formován svými zážitky i tréninky. Předpokládat, že dva oddíly budou fungovat jako jeden mávnutím proutku, by bylo poněkud naivní. Prostě to chtělo svůj čas, než se oddíl takříkajíc semknul a sehrál.

Co byl pro vás ten nejsilnější zážitek z korfbalu nebo s korfbalisty?
J&K: Shodou okolností se v KC Brno zformovala boží parta. Líp to život nemohl naplánovat. Užili jsme si (a s řadou z nich si stále užíváme) vedle sportu i spoustu srandy a ryzího kamarádství.

Jaké byli vaše první reprezentační zkušenosti?
K: Objemnější dávky tréninku související s požadovanou větší fyzičkou
J: Já jsem tou dobou reprezentovala české au pairky v Oxfordu 😉.

Kdy a proč jste se rozhodli s korfbalem skončit?
J&K: Mezi roky 1998 – 2000 u nás začaly převažovat rodičovské radovánky.

Kdybyste mohli vrátit čas, udělali byste v začátcích korfbalu (nejen v Brně) něco jinak?
J&K
: Ne

Co byste popřáli brněnskému korfbalu do dalších 30 let?
K: Hodně zapálených dětí i trenérů.
J: Udržení si kamarádských vztahů i v rámci sportování na vyšších úrovních.

2 pikošky na závěr

Byli jste jedním z prvních brněnských korfbalových manželských párů. Ale nebyli jste jediní. Pamatujete si na nějakou “pikošku” z dob vašeho korfbalového “randění”?
J
: Devadesátá léta stále zaznívala mladou svobodou, ať to zní jakkoliv škrobeně. Do toho když jste ještě zamilovaní…Netřeba dalších „pikošek“ 😉.

Korfbal se vždycky prezentoval heslem “kluci s holkama, holky s klukama”. Byl to i pro vás hlavní tahák, proč zkusit tenhle sport a přestat s basketem, který jste oba hráli?
J&K
: Tak takhle jsme to ani jeden neměli. A kromě toho jsme s basketem nepřestali, každý máme dodnes ještě i tu „svou“ partičku v basketu.

Parta, která korfbal v Brně před 30 lety rozjížděla se schází dodnes.
Jana sedí 4. zleva, Kuba naproti ní 3. zprava.
Úplně vpravo sedí holandský trenér Ronald van der Bunt.
Stejná parta, jiný rok. Kuba dřepí vlevo, nad ním jeden ze zakladatelů klubu – David Holman. Jana naopak dole vpravo.